Anděl přistál na Slovensku

Na tento výlet jsem se těšila přes dva roky, kdy jsme společně s architektem Igorem Bacceti jednali o termínu realizace.

Koncem srpna, v krásných letních dnech, jsme společně s mým přítelem a naším čtyřnohým členem rodiny vyrazili na pracovní cestu na Slovensko, kde jsem se chystala zhostit výmalby Domu smutku v Bzenici.

Návrh byl od prvopočátku zakázky jasný. Igor si pro svou stavbu vybral můj obraz Zlatého Fénixe, který jsem měla přenést na čelní zeď Domu smutku. Plocha, na kterou jsem malovala, byla obrovská cca 3,5 m x 5 m.

Byla to pro mne výzva, takhle velký obraz jsem ještě nemalovala, musela jsem Fénixe přizpůsobit místu tak, aby stejně jako na původním obraze působil harmonicky. A ještě ta monumentalita, jelikož jsme na práci měli 3 dny, přišlo mi to na první pohled nerealizovatelné. Většinou mne podstatně menší obrazy, které mají kolem 100 x 100 cm dají zabrat až 3 měsíce.

Řidičák mám, ale autem nejezdím, a potřebovala jsem pomocníka k samotné realizaci fresky, za tak krátkou dobu se to nedalo v jednom člověku zvládnout. Byla jsem ráda, že můj přítel kývnul a jel se mnou na poměrně náročnou pracovní cestu.    




Předloha pro namalování fresky Anděl - Zlatý Fénix, dřevořezba, kombinovaná technika, 125 x 125 cm


Když jsme se ubytovali a jeli se poprvé podívat na místo činu, znervóznila jsem a začala si plně uvědomovat zodpovědnost a náročnost celé zakázky. Byla jsem dost protivná a potřebovala jsem absolutní koncentraci a klid na práci.

Slovensko je krásné, užívala jsem si je, když se postupně otevíraly lesy, bylo slyšet ticho a bzučení včel, nasávala jsem voňavý čerstvý vzduch, všude pastviny. Byla jsem spokojená, viděla jsem svět, který se mi líbí.

Ubytovali jsme se v pěkném, i když trošku pankáčském kempu hned pod hradem Řevnice, který bohulibě opravují dobrovolníci. A taky to bylo kousek od Domu smutku, kam jsem chodila malovat. 



Přítel mne nechal o samotě a já si během čtyř  hodin načrtla základ celého obrazu. Uklidnila jsem se, když jsem zjistila, že to zvládneme. 

Můj přítel mi pomáhal především s tónováním obrazu, což vypadalo v praxi tak, že jsem mu namíchala barvu a on válečkem přetřel celou plochu obrazu. Odhaduji, že za ty tři dny takhle vymaloval jeden dům o osmi místnostech. Bylo to fyzicky hodně náročné.
Já se zhostila především samotné malby Fénixe, detailů, struktury.
V kapličce bylo obrovské vedro, odhaduji to tak na 45 stupňů Celsia, slunce na kopečku do budovy silně pražilo, bylo léto a ze mne pot jen tekl. Většinou jsem pracovala jen ve spodním prádle, nikdo jiný kromě nás do budovy nechodil, jen výjimečně.
Zlatý Fénix byl každou hodinou krásnější, zářivější a malba mne natolik pohltila, že jsem až tolik neřešila, že jsem musela pobýt většinu času na lešení, na kterém se mi za prvé vůbec nelíbilo, protože nemám ráda výšky, a za druhé u stropu bylo vedro daleko intenzivnější a špatně se mi dýchalo.



 


Čtvrtý den pobytu jsem měla Fénixe hotového, ještě ten samý den jsme si vyrazili do nedalekého města, na hrad a jeli jsme domů. Do Prahy jsme dorazili někdy kolem 2 hodin ráno a následující den mne čekalo premiérové vystoupení s White Shaman v Akropoli.

Co mi tahle cesta na Slovensko dala a vzala? Zajímá vás, jak jsme se poučila?
Vyzkoušela jsem si, udělat velký obraz v šibeničně krátké době. A poznala jsem, že tuhle výzvu v pohodě zvládnu. Poučila jsem se, že než příště vezmu novou zakázku, než je klasické namalování obrazu na plátno, tak že si musím pořádně spočítat, co to obnáší. Cesta, ubytování, jídlo mi pohltilo polovinu výdělku a to ani nemluvím o tom, že mi můj přítel pomáhal zdarma. Vzala jsem to tedy šlechetně a brala to jako charitu, vytvořila jsem obraz v té nejkrásnější galerii na světě Na slovenské vísce, na kopci, kde je ticho a klid, kde lidé hledají pohlazení duše, lásku a odpuštění. Obklopena lesy a modrou oblohou.

S věčnou inspirací. Luna






Bohémský život

Zabržděná kreativita v rozjetém světě

Díky kreativitě jsme hraví, cítíme se skvěle, uvolněně, vytváříme nové, nepoznané, lepší funkční... Kreativita je rozmanitost světa. Nese se v lidech odjakživa a je jednou z nejpřirozenějších dovedností.

Naplnění osudu

Vstoupila jsem nečekaně do projektu, o kterém jsem si myslela, že už je uzavřen, že již obrazy řešit nebudu. Nový obraz Naplnění osudu jsem namalovala fixem od mého snoubence, třpytky nejsou v mé klasické barevnosti zlaté, nebo bílé, ale zelené… což je barva srdeční čakry. Připomnělo mi to fakt, že…

Jakou cenu má naše duše?

Život nám nebyl dán jen tak, máme na světě své poslání, úlohu, roli. V životě se nám může stát, že přestaneme věřit v existenci své duše, a to má za následek, že jsme nezodpovědní a nevážíme si vlastního života. To se projevuje sebedestrukcí, což znamená, že nežijeme to, čemu věříme,…

Vysvlečené zásnuby

Stojíme v chodbě v pološeru a objímáme se. Jsem nahá, on oblečený. Připravuji se na koupel a na to, jak si po ní na sebe vezmu sváteční oblečení...

Bohémský život, můj denní chléb.

Bohém je často nálepka pro umělce, výtvarníky, sochaře, tanečníky, spisovatele atd. Vesměs lidi, kteří mají výrazně osobitý postoj k životu, společenským normám i politice, sdružují se v kavárnách, veselí se na bujarých večírcích, holdující drogám a sexu. Ve své tvorbě odvážně předávají své…

Anděl přistál na Slovensku

Koncem srpna, v krásných letních dnech, jsme společně s mým přítelem a naším čtyřnohým členem rodiny vyrazili na pracovní cestu na Slovensko, kde jsem se chystala zhostit výmalby Domu smutku v Bzenici. Na tento výlet jsem se těšila přes dva roky, kdy jsme společně s architektem Igorem…

Pozitivní energie hýbe světem.

Je to více jak deset let, kdy jsem začala dělat první kroky vědomého života, kdy jsem přestala vidět viníky kolem, ale v sobě, kdy jsem pochopila, že pokud chci něco v životě změnit, musím na tom intenzivně pracovat. Vítám Vás na novém webu?